Embedded Files
Každý, kdo se vydá na Via Pacis, prochází svou vlastní cestou.
Někteří odcházejí s tichem, jiní s otázkou, někdo s odpovědí.
Pokud chcete sdílet svůj zážitek, budeme rádi, když se o něj podělíte.
KONTROLA
O stezce Via Pacis jsem se dozvěděl na fb, protože sleduju Lesy ČR. Hned mě jako stezkaře zaujala, protože žijeme v době rekordní neznalosti Bible a její zastavení jsou založená na vlastnostech z dopisu Galaťanům 5:22. I řekl jsem si, to se musí projít a zkontrolovat. Na konci tedy uvedu výsledek.
Vyrazil jsem z Bílé Vody, kde byly komunisty v 50-tých letech internovány tisíce dobrých lidí, žen, řeholnic. Byla sobota ráno 4.7.2026. Rekordní vedra byla ta tam a tak se šlo krásně. Brzy přišla Borůvková hora, pak Stříbrný pramen a postupně jsem si vyfotil pět zastavení z osmi. No skvělá sobota.
V noci na neděli začalo pršet. Asi ve 3h, jak říkal jeden mladý stezkař s přítelkyní, se kterými jsme kousíček měli společný. Ale v půl 8 už nepršelo. Na snídani jsem došel do přístřešku Císařská bouda. Jo, to je ten počmáranej s hromadou odpadků v rohu. A zárověň tam přišla z jiného směru, zdola skupina asi 7 žen, třicátnic, a velmi živě si povídali. Vedla je štíhlá blondýna s delšími vlasy a měla ve třinácti stupních jen bílé tričko s krátkým! Asi to byli dřívější spolužačky a rozebíraly životy. Jedna byla učitelka, jedna v mateřský školce, jiná pracuje ve skladu a o jedné, co tam s nimi nemohla být povídaly, že se rozvádí. No každá si přisadila na naše mužské plemeno. Tu vtipně, tu ironicky. Prý jí byl ten zmetek opakovaně nevěrný se sestřičkami v zaměstnání. Blondýna si dala na sebe další dvě funkční vrstvy, sezobly nějakou tyčinku a šli dál. A já jsem si vzpomněl, že včera asi po páté hodině jsem šel okolo zastavení Věrnost. Jak by se lidem žilo, kdyby projevovali tuhle důležitou vlastnost...Dobře se píše v Božím Slově.
Další déšť přišel po poledni. Ale to už jsem byl v Občerstvení Kladské Sedlo, které doporučuji. Při výstupu na Králičák střídavě lilo a nelilo. Foukalo a nefoukalo. Jen mlha byla pořád. Přístřešek na noc z neděle na pondělí byl plný(měl jen jedno místo), tak jsem přespal 50m od cesty pod plachtou. Ale byl jsem v suchu a teple.
Jen v pondělí ráno jsem se obul zpět do mokrých ponožek a bot. Ale než jsem v Králíkách, kde byly komunisty v 50-tých letech internovány tisíce dobrých lidí, mužů, sedl na autobus do Lanškrouna, už jsem měl boty suchý. U posledního zastavení Láska, jsem totiž na louce vystavil slunci mokrý věci a usušil jak boty, tak ponožky a i plachtu. A přemýšlel u toho, jak důležité je, aby lidé chodili po stezkách, protože je to zdravé. A taky, aby přemýšleli o Božím Slově, protože se bude žít líp. Neboť podstatou stezky jsou lidé a jejich příběhy.
A výsledek kontroly? Láska, radost, pokoj, trpělivost, dobro, věrnost, tichost a zdrženlivost na stezce jsou. O nich poutníci mohou rozjímat. Ale chybí deváté ovoce Božího Ducha z dopisu Galaťanům 5:22. Laskavost. I tak je stezka Via Pacis(80 km) velmi velmi doporučeníhodná. Spojuje totiž to nejlepší z přírody, která léčí, s historií, na kterou není radno zapomenout a Božím Slovem, které přesahuje celé lidstvo.
Karel Motejzík
Via Pacis
Šli jsme začátkem července z Králík do Bílé Vody. Hned u prvního zastavení na trase, Láska, jsme potkali autorku nápadu Martinu Rabensaifnerovou s přáteli, kteří právě dokončili instalaci cedulek na jednotlivé sochy a směřovali na slavnostní otevření stezky do kláštera Hedeč. Neuvěřitelné setkání! Dostali jsme dřevěná srdíčka na krk a snědli jsme jim zbytky zásob :-) Cesta je krásná, místy nám dala zabrat, putování do Bílé Vody nám trvalo čtyři dny. Na trase moc ubytovacích kapacit není, využili jsme chatu Návrší, hotel Paprsek a nakonec ubytování v polském městečku Landek - Zdroj. Pokud člověk nechce spát přímo na stezce, musí z ní vždy trochu sejít.... Jednotlivá zastavení jsou moc pěkná, krásně umístěná.
Martin Poláček
Google Sites
Report abuse